Loučení

28. června 2016 v 12:00 | Adele❤ |  Ostatní
Nedokážu uvěřit, že je konec. Za pár dní to bude naprostá minulost. Devět let pomine během okamžiku a já s tím nemůžu nic udělat. Už teď brečím nad tím, jak ten čas utíká jako voda v řece. Ve čtvrtek 30.6 2016 to bude přesně měsíc, co jsme byli na výletě a my všichni to bereme, jako by to bylo teprve včera. Také to bude poslední den, kdy usedneme do lavic jako třída, jako rodina, která se má ráda.
Tímto bych se chtěla rozloučit a trochu zavzpomínat jaké ty časy byly krásné.


Píše se den 3. září roku 2007 a my jsme poprvé usedli do lavic. Ujala se nás paní učitelka, která se pro nás stala takovou druhou maminkou. Všude byly samé nové tváře a my jsme se snažili se navzájem poznat.

První třída pro nás znamenala spousty nových věcí, učili jsme se psát, číst a počítat. Společně s paní učitelkou, která nás nejen uchránila před čerty, zažívali své první projektové dny a třídní výlety. Nejvíce jsme se samozřejmě těšili na naše první vysvědčení, které se pro nás stalo takovým prvním ohodnocením, ze kterého jsme měli všichni velkou radost. Zavítali jsme do knihovny, kde nás rytíř pasoval na čtenáře, ale málo kterým to dodnes vydrželo.

Ve druhé třídě jsme se všichni už lépe znali a vše nám šlo už lépe od ruky. Jeli na naší první školu v přírodě. Učili jsme se pravidla jízdy na kole, kde jsme všichni zdárně uspěli.

Třetí třída byla ve znamení spousty nových věcí, začali jsme jezdit plavat, kde jsme se každý zdárně vrátil z lekce domů a nikdo nebyl utopen. Naši sportovci zvítězili ve vybíjené v Broumově, což byl pro nás velký úspěch. Naši druhou školu v přírodě jsme strávili na chatě Jurášce v Orlických horách. Uvítali jsme také našeho nového spolužáka z Anglie, se kterým jsme se rychle seznámili a jsme přátelé dodnes.

Čtvrtou třídu jsme úspěšně odstartovali šachovým turnajem, který jsme uspořádali v září. Největším úspěchem se pro nás stala výhra školního sběru papíru, kde jsme vyhráli výlet do Moravského krasu s další polskou třídou. Tento výlet jsme si velmi užili a neseme si na něj krásné vzpomínky.

V páté třídě jsme se museli rozloučit s naší paní učitelkou, jelikož se nás ujal pan učitel, který dokázal naše první pubertální výjevy hezky srovnat. Jeho přípravu na druhý stupeň se nám podařilo zvládnout, i když to pro nás nebylo jednoduché. Přišli k nám noví žáci a zároveň noví kamarádi. Museli jsme se bohužel rozloučit s naší dobrou kamarádkou, se kterou se dodnes vídáme. Někteří z nás úspěšně zdolali zkoušky do sportovní třídy. Naštěstí to pro nás nic neznamenalo a my jako třída jsme zůstali nadále spolu.

Šestá třída pro nás byla velkým skokem, jelikož jsme získali nového třídního učitele. Společně s panem učitelem přišlo do třídy mnoho nových spolužáků. Na ničem jsme se nedokázali shodnout, což vyvolávalo časté hádky a rozpory mezi námi. Dokonce už v tomto roce jsme byli označeni za "nejhorší třídu na druhém stupni", která měla různé omezení, jako např. tzv. "karanténa", to znamenalo, že jsme se mohli pohybovat pouze po našem patře a nesměli ani do školního bufetu, což vyvolalo u většiny žáků ztrátu na váze.

V sedmé třídě se s námi táhly problémy dál a my jsme stále měli nějaká omezení. Pan učitel musel snášet pubertální výkyvy 27 žáků a my jsme vůbec nechápali, proč je pořád tak nervózní. Pár lidí nás v tomto roce muselo i opustit, ale naopak pár nás přibylo. Náš druhý třídní výlet s panem učitelem Cíchou se konal v Aquaparku v Liberci, kde jsme si to pořádně užili.

Osmá třída, to už začínaly ty známé řeči o střední škole a závěrečných prací. Dokonce i naše vysvědčení se začalo počítat na střední školy a my jsme se začali pořádně snažit. Někdo už se bál přijímacích zkoušek, někdo byl jen nervózní, ale i přesto se tento rok vydařil. V třídním kolektivu jsme se zklidnili, pomalu nám totiž začalo docházet, že to je náš předposlední rok a měli by sme si ho užít. Na Vánoce jsme svojí přítomností a zpěvem potěšili seniory v domově důchodců. Rok jsme zakončili výletem do Vídně, kde jsme navštívili mnoho památek a pobavili se v zábavním parku Prater. Z tohoto výletu máme nejen mnoho vzpomínek a zážitků, ale také nás jako kolektiv stmelil.

Devátá třída, času ubývalo, stresu a starostí přibývalo. Čas letěl natolik rychle, že si to ani sami neuvědomujeme. V tomto ročníku, už bylo vše pouze na nás, už nás nikdo nedržel za ručičku. V září se angličtinářská skupina vydala do Anglie, kde strávila týden v britských rodinách. Jen co byla třída zase pohromadě, už začali učitelé mluvit o závěrečných pracích a o rozhodnutí na jakou střední školu se vydáme. Listopad byl ve znamení výběru témat závěrečných prací. Všichni jsme, ale stejně měli hlavy plné středních škol a přijímacích zkoušek. Pan učitel s námi uskutečnil přespávání ve škole, spousty a spousty vzpomínek. Byla to legrace a jsme rádi, že se to tak zdárně vydařilo. Při našem závěrečném projektovém dni, se každý mohl stát filmovou hvězdou, jelikož jsme natáčeli vzpomínkový film. Přijímací zkoušky se blížily a každý začínal být pomalu nervózní. Když jsme se postupně dozvídali své výsledky, nešetřili jsme jásotem. Teď přišly na řadu závěrečné práce, které byli pro některé z nás těžší, nežli přijímací zkoušky. Vybrat téma, napsat práci, obhájit, to vše jsme museli zvládnout. Závěrečné práce jsme všichni zdárně obhájili se společnou podporou. Náš poslední třídní výlet se uskutečnil v kempu Stříbrného rybníka v Hradci Králové. Vyzkoušeli jsme si paintball, ze kterého jsme si odnesli pár modřin, ale za to hromadu smíchu. Když jsme večer zpívali písně u táboráku, málem nám vykradli chatky, ale naši kluci je skvěle ubránili. Neméně jsme si také užili nacvičování a přípravu akademie.
Momentálně máme před sebou poslední 3 dny, které si chceme jako třída užít a být naposled všichni spolu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Slečna P. Slečna P. | Web | 28. června 2016 v 16:00 | Reagovat

Když čtu Tvůj článek tak se úplně děsím toho, co mě čeká příští rok. Tohle. Nevím, jak to zvládnu, protože naše třída je vážně suprová a všichni spolu skvěle vycházíme!
Článek se Ti mocinky povedl a přeji hezké prázdniny :)

2 Ev. Ev. | Web | 30. června 2016 v 20:09 | Reagovat

Nebyl tohle nějaký proslov na rozloučenou? :) Je to krásně napsané a zároveň ti závidím tolik hezky strávených let. Já to na základce neměla nejlehčí, ale byly i světlejší momenty. Každopádně 5 let po odchodu z deváté třídy se nebavím s nikým s bývalých spolužáků (nebo spíše se nebaví oni se mnou, hodně lidí mě ani nepozdraví, když se někde potkáme).

Přeji hezké prázdniny a klidný nástup na střední školu! :)

3 Werangummi Werangummi | Web | 3. července 2016 v 9:20 | Reagovat

No to je nádherný článek! Přijde mi, jako by jsi mi četla myšlenky, protože s pocity to mám úplně stejně. Nechci opustit naši třídu, protože jsem si uvědomila, jak strašně ráda je všechny mám a bude se mi hrozně stýskat. Podobný článek jsem měla v plánu také, mám ho v rozepsaných, ještě nevím, zda ho zveřejním, každopádně se mi moc líbí, jak jsi to pojala :) Také mám tvůj blog čím dál radši :D :)

4 Lucy Lucy | Web | 3. července 2016 v 14:37 | Reagovat

Moc krásný článek :) Vím jak je loučení těžké ale proč se loučit navždy že??? :D

5 Sheilene Sheilene | Web | 3. července 2016 v 18:30 | Reagovat

Napsala jsi krásný článek a líbí se mi, jak vzpomínáš zvlášť na každou třídu. :) Na střední poznáš novou "rodinu" a získáš mnoho dalších krásný vzpomínek. ;)

6 Broken girl Broken girl | Web | 4. července 2016 v 17:37 | Reagovat

Vypadá to, že jste měli skvělý kolektiv ;) U nás to na základce stálo naprosto za nic, ale teď na střední máme kolektiv úplně mega a fakt mě to tam baví ;)

7 forever.teenager.xx forever.teenager.xx | E-mail | Web | 5. července 2016 v 15:27 | Reagovat

- docela ti závidím vztahy se spolužáky. to já jsem měla školu naprosto příšernou, teda ne školu jako samu o sobě, to byla dobrá škola, ale ty lidi. vlastně si ani nevzpomínám, že bych je někdy postrádala. jsem tak ráda, že jsem odtama vypadla.

8 C. C. | Web | 6. července 2016 v 16:48 | Reagovat

Jé, podobně jsem se cítila rok zpět :-) Jsem ráda, že mám prvák za sebou a tak nemusím řešit, že jsem odcházela od lidí, které jsem znala přes 9 let.
Tak či tak, jsem mnohem spokojenější v mojí nové třídě :-) Třeba budeš taky:-)

9 buttercup♡ buttercup♡ | Web | 6. července 2016 v 21:32 | Reagovat

ach jo, beruško. zaprvé, máš to hrozně krásně napsaný, jako vždycky. vždycky je smutný, když něco končí. nezdá se to, ale čas hrozně rychle utíká. mrkneš a devět let základky je za tebou. a střední potom uteče ještě rychleji.. ono je možná doopravdy potřeba žít trochu v přítomnosti a ne pořád přemýšlet o budoucnosti. sakra, radši teď přestanu, než se tady ponořím do extrémně hlubokejch myšlenek a nakonec skončím v depce, lol. :D

10 behappyem behappyem | Web | 7. července 2016 v 8:00 | Reagovat

ach ty časy ja už jsem dva roky ze základky a nedokážu si už ani vzpomenout jaký to bylo.. utíká to hrozně rychle :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama