Březen 2016

Diary.

21. března 2016 v 20:17 | Adele❤ |  Myšlenky
Hello!♥ Po dlouhé době zdravim(na to si nezvykejte)haha. Potřebuju vám sdělit mnoho věcí a nechtělo se mi to tahat do jiných článků. Nebude to teda nějak každý týden. Jen když budu mít něco na srdci!
Tak asi chci nejdřív poděkovat za komentáře. Ten článek jsem docela obrečela. Dneska je pohřeb. A jsem z toho trochu vyklepaná, bojim se co bude. Určitě budu brečet jak želva, ale tomu chci předejít. Uvidím tam lidi z rodiny, který jsem dlouho neviděla, a pak lidi co vůbec neznám. Toho se nejvíc bojím, hah.---
No pohřeb je zamnou. Bylo tam docela dost dost lidí. Celej den jsem měla strašnou radost (pak vám řeknu), a když jsem vešla do té síně a viděla rakev a fotku, uvědomila jsem si, že je tam člověk, kterého jsem měla tak moc ráda. Neudržela jsem se... Celej proslov jsem probrečela. A to jsem si předtím říkala, jak to udržím, ale ne. To nešlo. No brečím už teď:D Pak jsme si šli teda někam sednout a popít. Cucla sem si, ehm. Myslím, že to naší rodinu trošku spojilo. Viděla jsem se zas se všema, který znám odmalička, a který mám moc ráda!:) Dokonce se sobotu v zas sejdem!
Popojedem k něčemu veselejšímu. O víkendu mi dorazil balík s velkou tubou musli od Mixit. Už teď to žere celá rodina, haha. Sem zvědavá do kdy mi to vydrží a včera došla nějak řeč na cestovaní v tomto roce. Jsem našim trochu promluvila do duše, jelikož děláme každý den to samé, tak jsem jim navrhla nejdřív Česko. Liberec, Prahu, Moravu a tak... Prý je to dobrý nápad! Pak přišel návrh na Slovensko,Rakousko. To už bylo horší, haha. Ale do Vídně bych se zas taky ráda podívala!:) No a dnes byl strašně pohodovej den! Měla jsem dvouhodinovku vaření, hodinu dodělávání závěreček a příroďák. Pohoda! A ta ještě větší bomba je! Došel mi 1. dopis!!!! Jsem zaregistrovaná na stránce Postcrossing. Dnes mi došel pohled z Hong Kongu. Byla jsem strašně šťastná. Aspoň nějaký zlepšení dne.
No a poslední novinka je, že v červnu pojedu do Prahy na The Color Run! Nikdy jsem na tom nebyla, tak jsem zvědavá, jak to vše bude a dopadne!:D Ale to se dozvíte pak v článcích. Vypadá to, že to bude dobrej rok:) Pokud se dostanu na školu:D
Krásnej zbytek večera, já půjdu brzo spát. Byl to náročnej den…
Mám vás ráda!♥♥

Měj se tam krásně!♥

16. března 2016 v 19:16 | Adele❤ |  Myšlenky
You're going to think that the pain will never end, but it will. But first you have to let it all in. You can't fight it. It's bigger than you. You have to let yourself drown in it. But then eventually you'll start to swim. And then every single breath that you fight for will make you stronger. And I promise you, you will beat it.

Moc děkuju mé kamarádce, která mi dnes moc pomohla a určitě ještě pomůže, ikdyž si to nejspíš nepřečte, chci jí moc poděkovat. Říkám si, kterej článek tu byl jako nejvíc depresivní a emocionální. Bude to ten dnešní, protože tomu se nic nevyrovná. Vždy, když se daří a máte ze všeho radost, musí do toho skočit něco, co vše zazdí a zbude jen to zlé. Já jsem se toho bála už od listopadu. Bála jsem se toho bubáka, kterej mě tak moc dříve vystrašil. A on dnes přišel s ještě větší silou, která to vše ukončila. Ukončila jeden krásný život. Bohužel mé trápení je ještě větší, mé srdce je rozdrcené na malé kousíčky a zbyl už jen pláč, pocit bezmoci a vzpomínky, které mi zůstanou. Bude mi chybět tvůj smích, humor a vše co nás sbližovalo. Teď už máš ten zasloužený klid, nezapomenu na tebe! MĚJ SE TAM KRÁSNĚ!♥♥♥♥



Co chci v roce 2016 stihnout.

13. března 2016 v 14:41 | Adele❤ |  Myšlenky
Tak, momentálně je 23:30, já unavená, ještě trochu nachcípaná a jdu napsat ten pozitivní článek, juchů! Musím se tedy přiznat, že dnešní den nezačal úplně pozitivně. Probrečela jsem polovinu dne. Ale! To bych snad už ani nebyla já, kdybych nenapsala další depresivní větu. Je toho strašně moc nového v mém životě a chtěla bych se o to podělit! Btw. teď sem se odhodlala si k tomu pustit film:D (Projekt X) taková strašně super hovadinka na zlepšení nálady!
Ahaaha, ani jsem ten článek nedopsala:D Celý týden doma a teď zas do školy, no.
Jelikož jsem úplně zapomněla na článek Co chci udělat v roce 2016, tak ho udělám dnes. Jo a vím, že je březen, ale tak co. Ještě se dá toho hodně stihnout!:)

Stres mění život.

5. března 2016 v 21:36 | Adele❤ |  Myšlenky
Nejprve musím poděkovat za ty naprosto krásné komentáře u minulého článku.♡ Normálně jsem se červenala, když jsem je četla. Opravdu jsem nečekala takovou odezvu♡! A doufám, že jsem na nikoho nezapomněla při odpovědích:D když jo, tak se moc omlouvám! Btw. asi na mě něco leze. Jsem docela dost unavená, rýma a takové ty další hovadinky tomu moc nepomáhají, no. A moje chuť k jídlu se asi někam vypařila. Což je docela zvláštní... Dneska to je vlastně taky o jídle, ne tak docela ale ano. Nedávno jsem viděla jedné holčiny video s jejím příběhem o sklonech k anorexii. A hnedka mě napadl článek na nějakou tu zpětnou reakci...(Vůbec bych tento článek na svém blogu nečekala, nechtěla jsem ho nikdy psát ale napadlo mě, že by to někomu mohlo aspoň trošku pomoct a ještě... vůbec se nepovažuji za někoho kdo by mohl trpět anorexií. V té době jsem měla jen problémy v rodině, a kdyby někdo z nich nezasáhl tak by to pokračovala a vedlo asi k něčemu horšímu) Neměla jsem žádnou chuť jíst a chtěla jsem být hubenější, než jsem byla. Bylo to docela dávno, takže už si toho moc nepamatuju. Asi začnu tím, že na začátku moje váha nebyla úplně správná. Není ani teď, ale když jste z rodiny vysokejch hubeňourů, který vůbec nepřibíraj, tak to moc nejde. To období na mou psychiku bylo asi nejvíc drsné, jaké jsem kdy zažila. Odcházel od nás táta, který se stejně nechoval jako táta, ale já ho prostě tak brala. Snad chápete tu dětskou lásku, která je mezi otcem a dítětem. Sice moje láska k němu byla i zároveň nebyla úplná...Mé vysvětlování lv. 100. Na školu to taky dopadlo. Abych se ty večery učila třeba ájinu, tak místo toho jsem je všechny probrečela. To znamenalo zhoršení známek, psychické strany a hlavně méně jídla. Sice to není nic úplně závažné, ale už nějaké ty sklony to mělo. A pak to začalo. Koukala jsem víc na svou váhu. Viděla jsem, jak jsem hubená a chtěla jsem být ještě víc. To, že jsem měla váhu na hraně už předtím, na to jsem ohled nebrala. No a tak to šlo dál ještě nějakou chvilku, dokud mi mamka nevymyla mozek. A nějak jsem se z toho stresu konečně dostala. Třeba kdyby se to stalo teď, tak bych určitě zareagovala jinak. Určitě bych do toho nezatahovala váhu.
A to je asi konec, no. Chci říct jen to, važte si svých blízkých a buďte rádi za každou sebemenší pomoc! Kruci, další depresivní článek>.< příště bude pozitivní, vážně! Mám vás ráda♡ a budu ráda za vaše reakce a třeba i příběhy co se staly vám!:) Já pujdu už spát. Snad to vyležím a bud zas zdravá.